DÍTĚ A PES – 9 ZÁSAD PRO SEZNÁMENÍ / 1.3.2021

Poslechněte si článeček v AUDIO verzi

Největší problém při seznamování dítěte a psa? Obvykle až moc tlačíme na pilu. Většinou se už při prvním setkání příliš snažíme, aby se dítě a pes stali okamžitě nejlepšími kamarády. Často dáváme do seznámení příliš emocí, výskáme, radujeme se, ukazujeme jednoho druhému. Jenže pejsek i dítě mohou být v situaci nejistí nebo naopak nadšení až moc.

V obou případech naše přehnané emoce moc nepomohou. Při přílišném nadšení se totiž pejsek nedokáže moc ovládat a číst signály toho druhého. Při nejistotě zase nedáváme svými reakcemi pejskovi ani dítěti dostatek prostoru celou situaci navnímat. Zkuste se vžít do role svých svěřenců – lidského i toho čtyřnohého. Vaše rozjásané a rozrušené chování není běžné a naznačuje, že se děje něco, na co je potřeba dávat dobrý pozor.

Jak by tedy takové setkání mělo správně vypadat? Měla by to spíš být tak trochu nuda. Pomocí 9 dobrých pravidel se pak můžeme časem dostat až do situace, kdy se z dítěte a pejska stanou nerozluční parťáci. Která to jsou?

1. Dejme pejskovi prostor. Aby mohl kdykoliv odejít, vzdálit se. Nikdy bychom mu neměli tělem nebo jakýmkoliv předmětem zablokovat možnost odchodu. Když se rozhodne odejít, měli bychom to vždy respektovat a dítěti zabránit, aby psa pronásledovalo.
   
   
2. Ideální je, když má pejsek možnost se k dítěti přiblížit bez toho, aby na něj sahalo. Často si potřebuje jen čichnout, mít možnost dítě prozkoumat (za podmínky, že z něj dítě nemá strach nebo nereaguje přehnaně).
   
   
3. Dítě by nemělo brát psa jako hračku. Neměli bychom ho tedy nechat za psem utíkat, pronásledovat ho, nechat ho tahat za srst, ocásek nebo si hrát s jeho čumákem či ušima. Vyloženě pozor na objímání psa, většina psů ho nemá ráda. Někteří psi toho mnoho snesou, ale tahání za srst nebo objímání se jim nelíbí. Dláždíme si tak cestu k budoucím problémům.
   
   
4. Pokud máme podezření, že by první setkání nemuselo jít hladce (např. pejsek děti moc nemusí nebo dítě už předtím plakalo či křičelo, když vidělo pejska), je lepší důkladně oddělit prostory. Například ohrádkou, zábranou ve dveřích nebo jinou fyzickou bariérou.
   
   
5. Není potřeba se dobře seznámit hned při prvním setkání. Někdy se pejsek kolem dítěte uvolní až po týdnech či měsících soužití.
   
   
6. Všechna setkání dítěte a psa máme bez výjimky pod dohledem.
   
   
7. Sledujeme signály psa. Pokud se mu situace nelíbí, často se začne nejprve olizovat, zívat, otáčet hlavu do strany, hledat u nás oporu a bezpečí, snaží se odejít, začichává se, klopí uši. Vrtění ocasem nemusí být jen nadšení, ale i nejistota. Sledujeme proto celé tělo psa, zda je uvolněné, nebo napjaté.
   
   
8. Zavrčení nebo zvedání pysků je varovný signál. Nikdy ho netrestejme, jinak příště nebude pes vrčet, ale může rovnou kousnout. Potrestaný signál totiž už možná nepoužije a nám kvůli tomu unikne. Stresu tím však nezamezíme a bude dál stoupat. Pokud ale pes začne takto komunikovat, okamžitě jej od dítěte oddělíme. Další kroky ideálně konzultujme s trenérem, který používá metody moderního etického tréninku nebo pozitivní metody.
   
   
9. Stejně jako dítě, i pes potřebuje mnoho odpočinku. Jde o 14 až 17 hodin denně. Nevyspalý pes může být (stejně jako my lidé) podrážděný nebo se méně ovládat. Ideální je psovi vytvořit bezpečné místo, jako je jiná místnost, klícka, přepravka nebo boudička, kam se může kdykoliv uchýlit a kam dítě nemá přístup, případně ho tam nikdy nepustíme.

Kousnout dokáže úplně každý pes

Je dobré si uvědomit, že každý pes dokáže kousnout. Ano, i ten náš. Je to jen otázka míry stresu a nemožnosti odejít ze situace. Většina psů nejprve šeptá. Tedy naznačuje jemnými signály, že se jim situace nelíbí, mnoho z nich zkouší odejít. Když není jejich šeptání vyslyšeno, pes začne zvyšovat intenzitu komunikace. To je moment, kdy zavrčí, chňapne nebo kousne. Nikdo ho totiž na začátku neposlouchal. Pokud budeme respektovat pejskovo šeptání, nebude mít důvod k agresi.

Dobré je též upozornit, že citlivější na doteky bývají zejména malí pejskové. Častěji totiž u nich kvůli jejich velikosti a roztomilosti přehlížíme důležité signály. Větší psi toho obvykle zvládnou o něco víc. Ignorování psí komunikace se ale v tomto případě může hodně vymstít.

Ve vztahu pes dítě míváme mnohem větší nároky na psa. Majitelé mi často říkají, že chtějí naučit psa, aby zvládal téměř jakékoliv chování dítěte. Když se jim snažím vysvětlit, že musíme naučit i dítě, aby respektovalo psa, nenahánělo ho nebo do něj nešťouchalo, namítají, že to nejde. V takovém případě bychom však vzájemné interakci měli zabránit. Jinými slovy: pokud zajistíme bezpečí psa respektováním jeho signálů nebo využitím bezpečného místa, zajistíme i bezpečnost dítěte.

Pokud už pes špatnou zkušenost s dětmi má a víme o tom, že v minulosti zkusil chňapnout nebo dokonce kousnul, určitě se obraťme na trenéra. Už jediná konzultace může zabránit mnoha budoucím problémům. A mám ještě jednu dobrou zprávu – i psi, kteří nemají děti v lásce, si při respektování popsaných principů, obvykle dokážou s konkrétním dítětem vytvořit dobrý vztah. Jen to může trvat trochu déle.

Samozřejmě s rostoucím věkem dítěte a tedy i růstem jeho motorický schopností i jeho odpovědnosti může být interakce daleko pestřejší. Dítě se může naučit trénovat se psem, hrát s ním různé hry a čím dále lépe číst jeho komunikaci směrem k nám, k lidem.

Bezpečná ohrádka

Nebojme se svou domácnost alespoň na nějaký čas přizpůsobit novému soužití. Když si například dítě hraje a pes má tendenci být příliš kontaktní, není nic jednoduššího, než pro dítě pořídit ohrádku. V ní bude mít dítě bezpečný prostor a své hračky pěkně pohromadě a pejsek si nemůže upevňovat některá nevhodná chování.

Z rovnice strachu při seznamování nesmíme opomenout ani rodiče. Někdo má obecně obavy ze psů, někdo se bojí v konkrétní situaci. Náš strach však hraje důležitou roli. Nejprve je proto důležité dobře poznat daného psa. Zjistíme si, jakou má historii, jestli je trpělivý, má rád děti, jestli je klidný. Při samotném seznamování pak postupujme podle pravidel výše, ale nezapomínejme, že zvíře i dítě většinou dokážou velmi dobře číst emoce. Svou nejistotu tak můžeme na oba dva přenést. Zvolme proto pomalejší tempo a dopřejme více času také sami sobě.

Co cvičit před příchodem dítěte do rodiny?

Než se dítě v rodině objeví, můžeme si se psem natrénovat dvě praktické věci. Jde v prvé řadě o trénink pelíšku nebo bezpečného místa. Přiveďme pejska k tomu, aby ho měl ještě raději a aby se sám naučil chodit do pelíšku odpočívat. Pes pak při kontaktu s dítětem daleko rychleji pochopí, kam si může jít lehnout a schovat se. A pokud máme naučené povely primárně na gesta, není špatné si před příchodem dítěte do rodiny natrénovat jen slovní povely. Mnoho majitelů psů mnohdy až s dítětem v ruce zjistí, že samotný slovní povel nefunguje. Aktuální fungování si ověříme jednoduše: povelem, při němž se na pejska neotočíme a nenaznačujeme tělem, co má udělat.

Ve své trenérské praxi vidím, že část psů začne po čase dítě v rodině milovat, naučí se být vůči jeho neohrabanosti velice tolerantní, dokáže dokonce i přizpůsobit svou hru a chování podle toho, s kým si právě hraje. Takoví psi jsou k dětem mnohem jemnější a tolerují víc, než by tolerovali od jiného psa či dospělého člověka. Tyto psí parťáky je radost při kontaktu s dětmi pozorovat.  Nejdřív si však na sebe tahle dvojka musí zvyknout a musí se dobře poznat, a to vyžaduje naši asistenci, dobré rozpoznávání signálů zvířete a dítěte a vytvoření bezpečného prostředí. Čím méně situaci podceníme, tím rychleji se z dítěte a psa mohou stát kamarádi na celý život.

KAM DÁL?

ZPĚT NA BLOG