MŮJ PES LOVÍ ZVĚŘ. CO S TÍM? / 24.12.2020

Poslechněte si článeček v AUDIO verzi

Na lovení zvěře se mě klienti často ptají a je to i jeden z běžných a zároveň zapeklitých problémů. Postupy, které jsem v článečku sepsal, mám ověřené i u svého borderáka Kiwiho, který byl svého času odhodlaný lovec. Ale žádný zázračný recept nečekejte. Chce to hodně poctivé práce a důslednost. Na začátek to nejdůležitější: nenechte psa dál lovit!

Pokud ho budete učit „nelovení“, a zároveň ho necháte čas od času prohnat nějakou zvěř, šance na úspěch jsou nízké. V prostředí, kde se vyskytuje zvěř, vždy použijte dlouhé vodítko nebo stopovačku!

Nad čím u psího lovce tedy přemýšlím?

Nejprve psa naučím věci, které při krocení loveckých pudů pomáhají. Učím je však v situacích, které mám pod kontrolou (jejich začátek i jejich průběh a důsledky).

Podívám se tedy, jaké má pes celkové SEBEOVLÁDÁNÍ u předmětů nebo činností, které pro něj mohou být důležité či zajímavé. Dokáže pes zůstat v povelu nebo plnit jiné povely, pokud házím hračku, utíkám od něj pryč, kolem pobíhá pes nebo rozhazuji super jídlo? Pokud ne, jen těžko můžu očekávat, že se bude ovládat i při setkání se zvěří.

Dále můžu pracovat na PŘIVOLÁNÍ v různých situacích. Tedy aby pes přiběhl, když jí na zemi jídlo, zavětřil zajímavý pach, žene se za letící hračkou, osobou nebo psem.

V některých případech mohou přijít vhod ZASTAVOVACÍ povely. Ty mi nejvíc pomohli u mého Kiwiho (ale stálo to pár měsíců práce). Pro většinu psů je jednoduší se zastavit a pozorovat to, co od nich běží pryč, než aby se k tomu otočili zády. Nejraději používám sedni nebo lehni. Nejprve mi ale takový povel musí perfektně fungovat ve všech dalších situacích.

Zvažuji také SÍLU ODMĚNY. Když budu pracovat v prostředí se zvěří, zapomněl bych na granulky. Použiju domácí sýr, vařené maso, srdíčka, šunku, prostě to nejlepší. Stejně tak hračky – ty co má pes nejraději a ideálně pořádné přetahování. Slovní pochvala je u některých psů taky super, ale bez další silné motivace bych se do toho nepouštěl. U některých psů výborně funguje šiška, případně i míček. Prostě cokoliv co má pes skutečně rád.

Při tréninku „nelovení“ v praxi používám reálný pach zvěře. Dá se koupit na internetu, často vidím, že psi začnou v tu chvíli reagovat jako kdyby skutečně potkali zvěř. Dá se to pak dobře kombinovat s pohybující hračkou nebo s přivoláním od takového pachu nebo jinými povely.

 Co se týká práce se samotnou zvěří, ideálně potřebuji zachytit moment, kdy pes uvidí zvěř. V tu chvíli mohu přivolávat nebo dávat zastavovací povel.

Neuškodí vnést do prostředí, v němž se vyskytuje zvěř, také jiné aktivity. Tedy například hry, přetahování, nahánění s páníčkem, čichací hry a mnohé další.

U některých psů může pomoci jít k ohradě se zvěří, zůstat v rozumné vzdálenosti (když je ještě pes v relativním klidu, ale zvěř vnímá) a odměňovat ho za klid, případně s ním trénovat i ho klidně nechat zvěř nakoukat, ale po odhlédnutí od zvěře odměnit. Tato metoda je ale spíše podpůrná, problém je totiž v tom, že psa sice naučíme být v klidu při pohledu na zvěř, pes může cítit i pach zvěře, ale u mnoha psů je velký rozdíl mezi pomalu se pohybující zvěří a zvěří, která utíká jako o závod.
 
V úvodu jsem sice psal o sebeovládání, ale tím jsem myslel sebeovládání na konkrétní stimuly, ne zbytečný dril typu „teď mi půjde pes půl hodiny u nohy“. Pes by měl být z dalších možností, co může dělat místo lovení, nadšený. Ne znechucený.

Vhod taky přijde píšťalka doprovázející přivolání. Píšťalka pomůže tak, že dokáže psa lépe vytrhnout z chvíle plného zaujetí a jde lépe slyšet na dálku. Pokud však nemáte dobré přivolání nebo zastavení, tak nejspíš nebude fungovat ani pískání na píšťalku.
 
Podstatné je též to, s jakým plemenem psa pracujete. Pokud máte například teriéra, nadřete v průměru víc než u borderky. Roli hraje také individuální historie. Jestliže má pes za sebou sto lovů, bude s ním práce náročnější než u lovce začátečníka.
 
Nezapomeňte ani na potřeby psa. Jsou naplněny? Pokud nemá pes dostatek mentální aktivity i vhodnou fyzickou aktivitu, může být pro něj lovení jediná zábava. A naopak, pokud pes nemá dostatek kvalitního odpočinku a je přetěžovaný (tady bacha na stereotypní házení míčků), tak může na věci reagovat přehnaně

Existuje ještě jedna možnost, a to je dát lovení pod povel. Dávalo by to smysl zejména tam, kde chci, aby pes lovil jen v nějakých situacích. Použití speciálního povelu na lovení doporučuje v jedné ze svých přednášek také známý trenér Ken Ramirez. Osobně si na toto řešení moc netroufám a nejsem si jistý, nakolik by bylo vhodné pro běžného pejskaře, kterému občas v lese pes uteče za zvěří. Jsem však otevřený dalším možnostem.

Jak vidíte, nejedná se o nic jednoduchého, ale ani nic nemožného (alespoň u valné většiny psů). Tímto článečkem bych vás chtěl inspirovat, kterým směrem se můžete ubírat. Stejně tak bylo ale účelem ukázat, že v loveckém chování se příliš nevyskytují zázračné zkratky, přestože jsem už o pár slyšel. U většinu psů však nejsou použitelné.

Jelikož je přivolání jedním ze základních stavebních kamenů při řešení lovení zvěře, přidal jsem níže odkaz na skvělou hru na přivolání na základní pravidla, které je potřeba při nácviku přivolání psa znát a také na můj ONLINE KURZ, který se zabývá (nejen) nácvikem přivolání.

ZPĚT NA BLOG