MŮJ PES LOVÍ ZVĚŘ. CO S TÍM? / 24.12.2020

Poslechněte si článeček v AUDIO verzi

Na lovení zvěře se mě klienti často ptají a je to i jeden z běžných a zároveň zapeklitých problémů. Postupy, které jsem v článečku sepsal, mám ověřené i u svého borderáka Kiwiho, který byl svého času odhodlaný lovec.

Ale žádný zázračný recept nečekejte. Chce to hodně poctivé práce a důslednost. Na začátek to nejdůležitější: nenechte psa dál lovit!

Pokud ho budete učit „nelovení“, a zároveň ho necháte čas od času prohnat nějakou zvěř, šance na úspěch jsou nízké. V prostředí, kde se vyskytuje zvěř, vždy použijte dlouhé vodítko nebo stopovačku!

Nad čím u psího lovce tedy přemýšlím?

Nejprve psa naučím věci, které při krocení loveckých pudů pomáhají. Učím je však v situacích, které mám pod kontrolou (jejich začátek i jejich průběh a důsledky).

Podívám se tedy, jaké má pes celkové SEBEOVLÁDÁNÍ u předmětů nebo činností, které pro něj mohou být důležité či zajímavé. Dokáže pes zůstat v povelu nebo plnit jiné povely, pokud házím hračku, utíkám od něj pryč, kolem pobíhá pes nebo rozhazuji super jídlo? Pokud ne, jen těžko můžu očekávat, že se bude ovládat i při setkání se zvěří.

Dále můžu pracovat na PŘIVOLÁNÍ v různých situacích. Tedy aby pes přiběhl, když jí na zemi jídlo, zavětřil zajímavý pach, žene se za letící hračkou, osobou nebo psem.

V některých případech mohou přijít vhod ZASTAVOVACÍ povely. Ty mi nejvíc pomohli u mého Kiwiho (ale stálo to pár měsíců práce). Pro většinu psů je jednoduší se zastavit a pozorovat to, co od nich běží pryč, než aby se k tomu otočili zády. Nejraději používám sedni nebo lehni. Nejprve mi ale takový povel musí perfektně fungovat ve všech dalších situacích.

Zvažuji také SÍLU ODMĚNY. Když budu pracovat v prostředí se zvěří, zapomněl bych na granulky. Použiju domácí sýr, vařené maso, srdíčka, šunku, prostě to nejlepší. Stejně tak hračky – ty co má pes nejraději a ideálně pořádné přetahování. Slovní pochvala je u některých psů taky super, ale bez další silné motivace bych se do toho nepouštěl. U některých psů výborně funguje šiška, případně i míček. Prostě cokoliv co má pes skutečně rád.

Při tréninku „nelovení“ v praxi používám reálný pach zvěře. Dá se koupit na internetu, často vidím, že psi začnou v tu chvíli reagovat jako kdyby skutečně potkali zvěř. Dá se to pak dobře kombinovat s pohybující hračkou nebo s přivoláním od takového pachu nebo jinými povely.

 Co se týká práce se samotnou zvěří, ideálně potřebuji zachytit moment, kdy pes uvidí zvěř. V tu chvíli mohu přivolávat nebo dávat zastavovací povel.

Neuškodí vnést do prostředí, v němž se vyskytuje zvěř, také jiné aktivity. Tedy například hry, přetahování, nahánění s páníčkem, čichací hry a mnohé další.

U některých psů může pomoci jít k ohradě se zvěří, zůstat v rozumné vzdálenosti (když je ještě pes v relativním klidu, ale zvěř vnímá) a odměňovat ho za klid, případně s ním trénovat i ho klidně nechat zvěř nakoukat, ale po odhlédnutí od zvěře odměnit. Tato metoda je ale spíše podpůrná, problém je totiž v tom, že psa sice naučíme být v klidu při pohledu na zvěř, pes může cítit i pach zvěře, ale u mnoha psů je velký rozdíl mezi pomalu se pohybující zvěří a zvěří, která utíká jako o závod.
 
V úvodu jsem sice psal o sebeovládání, ale tím jsem myslel sebeovládání na konkrétní stimuly, ne zbytečný dril typu „teď mi půjde pes půl hodiny u nohy“. Pes by měl být z dalších možností, co může dělat místo lovení, nadšený. Ne znechucený.


Vhod taky přijde píšťalka doprovázející přivolání. Píšťalka pomůže tak, že dokáže psa lépe vytrhnout z chvíle plného zaujetí a jde lépe slyšet na dálku. Pokud však nemáte dobré přivolání nebo zastavení, tak nejspíš nebude fungovat ani pískání na píšťalku.
 
Podstatné je též to, s jakým plemenem psa pracujete. Pokud máte například teriéra, nadřete v průměru víc než u borderky. Roli hraje také individuální historie. Jestliže má pes za sebou sto lovů, bude s ním práce náročnější než u lovce začátečníka.
 
Nezapomeňte ani na potřeby psa. Jsou naplněny? Pokud nemá pes dostatek mentální aktivity i vhodnou fyzickou aktivitu, může být pro něj lovení jediná zábava. A naopak, pokud pes nemá dostatek kvalitního odpočinku a je přetěžovaný (tady bacha na stereotypní házení míčků), tak může na věci reagovat přehnaně

Existuje ještě jedna možnost, a to je dát lovení pod povel. Dávalo by to smysl zejména tam, kde chci, aby pes lovil jen v nějakých situacích. Použití speciálního povelu na lovení doporučuje v jedné ze svých přednášek také známý trenér Ken Ramirez. Osobně si na toto řešení moc netroufám a nejsem si jistý, nakolik by bylo vhodné pro běžného pejskaře, kterému občas v lese pes uteče za zvěří. Jsem však otevřený dalším možnostem.

Jak vidíte, nejedná se o nic jednoduchého, ale ani nic nemožného (alespoň u valné většiny psů). Tímto článečkem bych vás chtěl inspirovat, kterým směrem se můžete ubírat. Stejně tak bylo ale účelem ukázat, že v loveckém chování se příliš nevyskytují zázračné zkratky, přestože jsem už o pár slyšel. U většinu psů však nejsou použitelné.

ZPĚT NA BLOG